Samotář

Poupata

1:KAaždý rEáno chodí sF#mám, cestu spDolečnou s ním mAám,
jenom mC#matně vnímá rHmuch těch všedních dnEí,
Aočích nEosí dálky cF#mest, jimi nDechává se vAést,
chodí tC#miše, jako kdHmyž o něčem snEí.
R:V pF#mátek vlak mu zahoukC#má, kytaru z pouzdra vysoukDá,
po vagónu zpěv zní přAi dunění kEol,
kdF#myž vlak náhle zastavC#mí, mysl dálce nastavDí,
odhodlán jít třeba nAa severní pEólDA 
2:Nebe modrý nad hlavou, v ruce tornu toulavou,
boty starý šlapou prachem lesních cest,
osada ho uvítá, když už šerem prosvítá
první hvězda, která dělá nocím křest.
3:Ráno slunce ozáří jeho úsměv na tváři,
celý den jak dítě dovede si hrát,
když pak oheň zahoří, do spánku se ponoří,
v neděli už zase na cestu se dá.
4:KAaždý rEáno chodí sF#mám, cestu spDolečnou s ním mAám,
dnes už vC#mím, o čem tDak asi pořád snAí E..DE  A  E  D  E  A 
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:25:46.839+00:00
Výsledky hledání: