Samotář

Poupata

1:KBaždý rFáno chodí sGmám, cestu spD#olečnou s ním mBám,
jenom mDmatně vnímá rCmuch těch všedních dnFí,
Bočích nFosí dálky cGmest, jimi nD#echává se vBést,
chodí tDmiše, jako kdCmyž o něčem snFí.
R:V pGmátek vlak mu zahoukDmá, kytaru z pouzdra vysoukD#á,
po vagónu zpěv zní přBi dunění kFol,
kdGmyž vlak náhle zastavDmí, mysl dálce nastavD#í,
odhodlán jít třeba nBa severní pFólD#B 
2:Nebe modrý nad hlavou, v ruce tornu toulavou,
boty starý šlapou prachem lesních cest,
osada ho uvítá, když už šerem prosvítá
první hvězda, která dělá nocím křest.
3:Ráno slunce ozáří jeho úsměv na tváři,
celý den jak dítě dovede si hrát,
když pak oheň zahoří, do spánku se ponoří,
v neděli už zase na cestu se dá.
4:KBaždý rFáno chodí sGmám, cestu spD#olečnou s ním mBám,
dnes už vDmím, o čem tD#ak asi pořád snBí F..D#F  B  F  D#  F  B 
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:25:46.839+00:00
Výsledky hledání: