Samotář

Poupata

1:KEaždý rHáno chodí sC#mám, cestu spAolečnou s ním mEám,
jenom mG#matně vnímá rF#much těch všedních dnHí,
Eočích nHosí dálky cC#mest, jimi nAechává se vEést,
chodí tG#miše, jako kdF#myž o něčem snHí.
R:V pC#mátek vlak mu zahoukG#má, kytaru z pouzdra vysoukAá,
po vagónu zpěv zní přEi dunění kHol,
kdC#myž vlak náhle zastavG#mí, mysl dálce nastavAí,
odhodlán jít třeba nEa severní pHólAE 
2:Nebe modrý nad hlavou, v ruce tornu toulavou,
boty starý šlapou prachem lesních cest,
osada ho uvítá, když už šerem prosvítá
první hvězda, která dělá nocím křest.
3:Ráno slunce ozáří jeho úsměv na tváři,
celý den jak dítě dovede si hrát,
když pak oheň zahoří, do spánku se ponoří,
v neděli už zase na cestu se dá.
4:KEaždý rHáno chodí sC#mám, cestu spAolečnou s ním mEám,
dnes už vG#mím, o čem tAak asi pořád snEí H..AH  E  H  A  H  E 
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:25:46.839+00:00
Výsledky hledání: