Samotář

Poupata

1:KG#aždý rD#áno chodí sFmám, cestu spC#olečnou s ním mG#ám,
jenom mCmatně vnímá rBmuch těch všedních dnD#í,
G#očích nD#osí dálky cFmest, jimi nC#echává se vG#ést,
chodí tCmiše, jako kdBmyž o něčem snD#í.
R:V pFmátek vlak mu zahoukCmá, kytaru z pouzdra vysoukC#á,
po vagónu zpěv zní přG#i dunění kD#ol,
kdFmyž vlak náhle zastavCmí, mysl dálce nastavC#í,
odhodlán jít třeba nG#a severní pD#ólC#G# 
2:Nebe modrý nad hlavou, v ruce tornu toulavou,
boty starý šlapou prachem lesních cest,
osada ho uvítá, když už šerem prosvítá
první hvězda, která dělá nocím křest.
3:Ráno slunce ozáří jeho úsměv na tváři,
celý den jak dítě dovede si hrát,
když pak oheň zahoří, do spánku se ponoří,
v neděli už zase na cestu se dá.
4:KG#aždý rD#áno chodí sFmám, cestu spC#olečnou s ním mG#ám,
dnes už vCmím, o čem tC#ak asi pořád snG#í D#..C#D#  G#  D#  C#  D#  G# 
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:25:46.839+00:00
Výsledky hledání: