Samotář

Poupata

1:KHaždý rF#áno chodí sG#mám, cestu spEolečnou s ním mHám,
jenom mD#matně vnímá rC#much těch všedních dnF#í,
Hočích nF#osí dálky cG#mest, jimi nEechává se vHést,
chodí tD#miše, jako kdC#myž o něčem snF#í.
R:V pG#mátek vlak mu zahoukD#má, kytaru z pouzdra vysoukEá,
po vagónu zpěv zní přHi dunění kF#ol,
kdG#myž vlak náhle zastavD#mí, mysl dálce nastavEí,
odhodlán jít třeba nHa severní pF#ólEH 
2:Nebe modrý nad hlavou, v ruce tornu toulavou,
boty starý šlapou prachem lesních cest,
osada ho uvítá, když už šerem prosvítá
první hvězda, která dělá nocím křest.
3:Ráno slunce ozáří jeho úsměv na tváři,
celý den jak dítě dovede si hrát,
když pak oheň zahoří, do spánku se ponoří,
v neděli už zase na cestu se dá.
4:KHaždý rF#áno chodí sG#mám, cestu spEolečnou s ním mHám,
dnes už vD#mím, o čem tEak asi pořád snHí F#..EF#  H  F#  E  F#  H 
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:25:46.839+00:00
Výsledky hledání: