Samotář

Poupata

1:KD#aždý rBáno chodí sCmám, cestu spG#olečnou s ním mD#ám,
jenom mGmatně vnímá rFmuch těch všedních dnBí,
D#očích nBosí dálky cCmest, jimi nG#echává se vD#ést,
chodí tGmiše, jako kdFmyž o něčem snBí.
R:V pCmátek vlak mu zahoukGmá, kytaru z pouzdra vysoukG#á,
po vagónu zpěv zní přD#i dunění kBol,
kdCmyž vlak náhle zastavGmí, mysl dálce nastavG#í,
odhodlán jít třeba nD#a severní pBólG#D# 
2:Nebe modrý nad hlavou, v ruce tornu toulavou,
boty starý šlapou prachem lesních cest,
osada ho uvítá, když už šerem prosvítá
první hvězda, která dělá nocím křest.
3:Ráno slunce ozáří jeho úsměv na tváři,
celý den jak dítě dovede si hrát,
když pak oheň zahoří, do spánku se ponoří,
v neděli už zase na cestu se dá.
4:KD#aždý rBáno chodí sCmám, cestu spG#olečnou s ním mD#ám,
dnes už vGmím, o čem tG#ak asi pořád snD#í B..G#B  D#  B  G#  B  D# 
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:25:46.839+00:00
Výsledky hledání: