Hrášek

Nedvědi

1:Jak v mGořích slunce s tmou se ztrácí
a pokřik racků šel už spát,
tak Cutekla nám láska, jó, to se stGává,
a nA7ajednou tě, holka, nemám rD7ád.
Mám dGost už těch tvejch věčnejch nářků
a prožárlenejch hloupejch scén,
tak nCěkdy zase brnkni, jó, to se stGává,
prostě tD7áhne mě to z kruhu vGen.
R:Já pGůjdu až tam na místa, kde už to znám,
pár stromů, Cohniště a tunel a trGať,
a kašlu na celej svět, v něm v tobě zas jsem se splet',
a postý řCeknu sobě: hloupneš, tak plGať.
2:Jak nabobtnalý klíčky hrášku
byly cíle tvý, a já chtěl víc,
já předělat chtěl svět, jó, to se stává,
kolik bylo nás, a stále nic.
Tak pozdravuj ty svoje šminky, lásko,
a do zrcadla zkoušej řvát,
jó, utekla nám láska, jó, to se stává,
a najednou tě, holka, nemám rád.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:06:05.079+00:00
Výsledky hledání: