Hrášek

Nedvědi

1:Jak v mDořích slunce s tmou se ztrácí
a pokřik racků šel už spát,
tak Gutekla nám láska, jó, to se stDává,
a nE7ajednou tě, holka, nemám rA7ád.
Mám dDost už těch tvejch věčnejch nářků
a prožárlenejch hloupejch scén,
tak nGěkdy zase brnkni, jó, to se stDává,
prostě tA7áhne mě to z kruhu vDen.
R:Já pDůjdu až tam na místa, kde už to znám,
pár stromů, Gohniště a tunel a trDať,
a kašlu na celej svět, v něm v tobě zas jsem se splet',
a postý řGeknu sobě: hloupneš, tak plDať.
2:Jak nabobtnalý klíčky hrášku
byly cíle tvý, a já chtěl víc,
já předělat chtěl svět, jó, to se stává,
kolik bylo nás, a stále nic.
Tak pozdravuj ty svoje šminky, lásko,
a do zrcadla zkoušej řvát,
jó, utekla nám láska, jó, to se stává,
a najednou tě, holka, nemám rád.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:06:05.079+00:00
Výsledky hledání: