Hrášek

Nedvědi

1:Jak v mAořích slunce s tmou se ztrácí
a pokřik racků šel už spát,
tak Dutekla nám láska, jó, to se stAává,
a nH7ajednou tě, holka, nemám rE7ád.
Mám dAost už těch tvejch věčnejch nářků
a prožárlenejch hloupejch scén,
tak nDěkdy zase brnkni, jó, to se stAává,
prostě tE7áhne mě to z kruhu vAen.
R:Já pAůjdu až tam na místa, kde už to znám,
pár stromů, Dohniště a tunel a trAať,
a kašlu na celej svět, v něm v tobě zas jsem se splet',
a postý řDeknu sobě: hloupneš, tak plAať.
2:Jak nabobtnalý klíčky hrášku
byly cíle tvý, a já chtěl víc,
já předělat chtěl svět, jó, to se stává,
kolik bylo nás, a stále nic.
Tak pozdravuj ty svoje šminky, lásko,
a do zrcadla zkoušej řvát,
jó, utekla nám láska, jó, to se stává,
a najednou tě, holka, nemám rád.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:06:05.079+00:00
Výsledky hledání: