Vrány

Nedvědi

1:Když mlha kvF#mečeru se zvedá a slunce dlouhý stíny
naposledy kreslí, krDeslí mezi mF#mech,
a vůně hoAřícího jEehličí, to jak nF#ma ohýnku čHmaj si vaříš,
dF#mo písniček prC#movoní ti dF#mech.
2:Opřeni o stromy a na kamenech sedíme a zpíváme
o rose na kolejích a o kouzlu všech tuláckých rán,
kdy člověk nemusí nic, jenom prostě bejt a koukat,
jak je pěknej svět, a hlavně: není sám.
R:Písnička pAohladí ti Eotevřený rF#mány,
poslední dHmobou ňák je tC#moho na nás mF#moc,
kdekdo sbAírá jen jak v pEolích setbu vrF#mány,
a tady plHmameny ti dC#mávaj' dobrou nF#moc.
3:A dlaně do potoka ponoříš, pohladíš uhlazenej kámen,
nevím, jak vám, mně tohle připomíná křest,
a ruku na čelo si položíš a kapky po tváři ti stékaj',
jak někdy pěkně umí život vonět, kvést.
*:Když mlha kvF#mečeru se zvedá a slunce dlouhý stíny
naposledy kreslí, krDeslí mezi mF#mech ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:15:50.574+00:00
Výsledky hledání: