Dálky

Brigáda

1:Já zG#apálil jsem z cigaret svých poslední do světel dálničních,
pak stopoval tam za nadjezdem, přešlapoval v botách mrazivých,
v pět nebo možná před šestou pak svezení mi nabíd' náklaďC#ákCm,  Bm 
já řG#idiči se omlouval, že nD#evypadám jako ranní ptG#ák.
2:Tou náladou tak ranní, jak snad nikdy ještě předtím, padal sníh
a z přijímače palubního písní proud až k pláči veselých,
jak stokrát kniha přečtená v tom sedadle jsem připadal si já,
jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává.
R:Hrou nD#áhod, jak to bývá, hlC#edám stále hvězdy nad sebG#ou,
co v kD#apsách tulák mívá, prC#omění za lásku ztracenD#ou,
snad kG#aždou dobou denní napořád teď připadám si jC#á Cm   Bm 
jak nG#epotřebné závaží všech lD#idí, které člověk potkávG#á.
3:Ten vůz měl barvu havraní, a proto snad já větřil neštěstí,
a šofér jak noc nemluvný měl v temných očích tíhu starostí,
a cesta v dáli sevřená jak konečná se zdála očím mým,
já chystal se být rozumný a s díky říct: tak tady vystoupím.
4:Pak pod patou já ucítil zas nekonečný asfaltový pás
a všímal jsem si okolí, však nejvíc věcí stále skrytých v nás,
jak slunce, které zapadá, v těch končinách jsem připadal si já,
jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává.
R:+ jak nG#epotřebné závaží všech lD#idí, které člověk potkávG#á ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:47:16.755+00:00
Výsledky hledání: