Dálky

Brigáda

1:Já zAapálil jsem z cigaret svých poslední do světel dálničních,
pak stopoval tam za nadjezdem, přešlapoval v botách mrazivých,
v pět nebo možná před šestou pak svezení mi nabíd' náklaďDákC#m,  Hm 
já řAidiči se omlouval, že nEevypadám jako ranní ptAák.
2:Tou náladou tak ranní, jak snad nikdy ještě předtím, padal sníh
a z přijímače palubního písní proud až k pláči veselých,
jak stokrát kniha přečtená v tom sedadle jsem připadal si já,
jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává.
R:Hrou nEáhod, jak to bývá, hlDedám stále hvězdy nad sebAou,
co v kEapsách tulák mívá, prDomění za lásku ztracenEou,
snad kAaždou dobou denní napořád teď připadám si jDá C#m   Hm 
jak nAepotřebné závaží všech lEidí, které člověk potkávAá.
3:Ten vůz měl barvu havraní, a proto snad já větřil neštěstí,
a šofér jak noc nemluvný měl v temných očích tíhu starostí,
a cesta v dáli sevřená jak konečná se zdála očím mým,
já chystal se být rozumný a s díky říct: tak tady vystoupím.
4:Pak pod patou já ucítil zas nekonečný asfaltový pás
a všímal jsem si okolí, však nejvíc věcí stále skrytých v nás,
jak slunce, které zapadá, v těch končinách jsem připadal si já,
jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává.
R:+ jak nAepotřebné závaží všech lEidí, které člověk potkávAá ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:47:16.755+00:00
Výsledky hledání: