Historka

Bonsai

EmDrží se pod paží, domů se vedou,
domov je Amnádraží s čekáAm7rnou hněDdou.Em 
Hnědou jak funebrák, co smůlu nosí,
po tmě a po špičkách, vklouznou tam bosí
ProstřeDný stůl, do rány sůl
a padánGí víček Ca hoDdin co tiEmkají
o,o,o,o.
Svědek se červená a matky blednou,
věrná či nevěrná, tak ještě jednou.
Naposled se vás ptám z lásky či bez ní,
někdy vše spálí mráz a odvane sníh.
Z kamarádů jen přátelé
a dohadům po třídě poslední zvonění, zvonění
o,o,o,o.
Jeden se obhájí, odvahu sbírá,
s ničím se netají, límeček spíná.
A schody po dvou (a schody po dvou) sotva je vnímá
letí tou chodbou, rád zapomíná.
Na prostřený stůl, života půl
a padání víček a hodin, co tikají.
o,o,o,o.
Zpráva je úřední, taky tak studená,
ulice polední, pustá a znuděná.
Už ji to nebaví, padat jak kamení,
lidi se nezdraví, smutní a znavení.
Prostřený stůl (z kamarádů), života půl (jen přátelé)
a padání víček a hodin, co tikají
o,o,o,o.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:08:53.155+00:00
Výsledky hledání: