Vysočina

Rangers

GJá vám to, panEme, povídám
na Granní vítr Emtu čekám
ať Gvypráví mě, E7jak se toulal Amnad ní. D7 
Snad Amvinen je pohár, co D7leží tu,
že Gvítr v ranním Empřeletu
mě Amvoní, hm, D7voní,
CVysočinou, GVysočinou. D7 
GZa ním poštovní vůz dlouhé míle Amkrájí,
Cdálkou zrozenou D7nemoc posíGlá, D7 
Gs ní prchají léta, odplouvá Ammládí,
Clék je však jen D7noční na můj Gsen. G7 
O tom, že Cna horách se mlha Dv údolí Gřadí, G7 
jak Cpotok s loukou si D7mládí nechám Gzdát. G7 
V letním Cpřístřešku, kde měsíčD
stín vítr Gloudí, Em 
v rose Amstudící,
v louce, D7vonící CVysočinou, GVysočinou.
Ráno každý sen, i ten tulákův slunce ruší,
pak na tisíc ozvěn noční děj stále má.
Jednou odešel a dálky sám už krátí,
Vám prozradím: ten poutník, to jsem já.
Na známou stanici se můj vlak brzy vrátí,
tam si kolejí špásem do polí jen tak sáh.
Spomalí outlé vlákynko tváře, až studí,
oči závidí setkání s Vysočinou, s Vysočinou.
Proč vám to, pane, povídám,
když vítr líp to řekne sám,
co je za kolejí, která v trávě končí,
jen počkejte se mnou chvíli tu
na vítr v ranním přeletu
jak voní, hm, voní, Vysočinou, Vysočinou
Vysočinou, mojí Vysočinou.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:15:28.321+00:00
Výsledky hledání: