Popsaná lavice

Poupata

1:Snad pGostý si tiše předčítám,
v lavici psEmaný vzkazy, který znám,
kAmolik slov, co vrDyto je tam
tHmuší už skoro vybledlEmou,Em/D 
kdCyž si čtu, divnej pGocit mám,
Amemýšlím, jak ta lDéta jdou.
R:TGěch knížek čtCených pGod lavicíC,
tGěch kaněk v sCešitě a kGolemC,
Ga místo vzH7orců v pEmočetniciC 
nAmapsáno "Školo, sbDohem!"
2:Dny běží, v lavici usedám,
na desce tužkou další dopis mám,
kolik papíru by potřeboval ten,
který sem prózu tajně psal
a hledal slova, která zpestří den,
den, kdy jsem u tabule stál.
3:Však jednou, až roky odletí,
v lavici zbydou jen slzy dojetí,
život rozdělí běh klidných školních let,
vzpomínky v hlavě zůstanou,
vzpomínám, jak byl krásnej svět
v lAmaviciD tužkou popsanGouGmaj7 ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:53.246+00:00
Výsledky hledání: